Informace o připravovaných i již uskutečněných akcích na horách

ale jen o těch pořádných...

Moje oblíbené Roháče, cesta přes Tri kopy a Hrubú kopu na Baníkov, 21.6.2008

->->->->->->->->->-> Kde jsme již byli v letech 2017 - 2020: <-<-<-<-<-<-<-<-<-<-

Starší akce: 2009-2011, 2012-2016, 2017-2020, 2021-2022. Aktuální akce: 2023-2024.

V sobotu 25.11.2017 se uskutečnila další akce z doufáme že nekonečného seriálu zvaného "Výstup na Lysou horu s kufrem". Na místě startu, jako obvykle "u trafa" na Ostravici, se nás sešlo 10 jedinců plus pes, kterýžto nám díky své velikosti razil cestu mezi všudypřítomnými malými psíky. Přímo na startu a dále na každé zastávce naší náročné túry probíhalo ochutnávání různých "energetických" nápojů, po nichž nám vždy přibylo sil k dalšímu postupu kupředu, zpátky ni krok. Cestou se někteří jedinci postupně oddělili od zbytku skupiny s tím, že v nás pokračující vkládají svou důvěru, že se na vrchol vydrápeme... A tak se nakonec i stalo. I přes nepříznivé povětrnostní podmínky (místy foukal větříček o síle vichřice) a ne úplně schůdnou cestu (místy kluzký sníh, téměř led...) dosáhla skupinka nejvytrvalejších o počtu 5 ks plus pes kýženého vrcholu. Závěrečné posezení s občerstvením se uskutečnilo v hospodě zvané Maratón nebo tak nějak, prostě v té velkovýkrmně, kde se dalo ulovit místo u stolu, jelikož v oblíbené Bezručově chatě bylo bohužel zcela přeplněno. Fotky jsou tady .

Ve čtvrtek 28.12.2017 proběhl další ročník velmi úspěšné a oblíbené akce "Vstrječa 2017" , opět v obvyklém čase i prostoru. Do výchozího městečka Hlučín se několik účastníků dopravilo pomocí MHD (někteří tuto špičkovou službu využili opět po roce), poté jsme se přesunuli na železniční stanici, kam se dostavil další účastník. Z nádraží následovala krátká túra do sousední obce na kótu Polosat, kde proběhlo uvítání naší příchozí skupinky dalšími dvěma turisty, kteří na nás zde již dychtivě očekávali. Po nutném občerstvení (gořalka, kávička a něco k zakousnutí) jsme se již v plném počtu vydali vstříc nevšedním dobrodružstvím kupředu, zpátky ni krok. Po několika minutách chůze následovala první zastávka v místě zvaném "U křížku", včetně doplnění energie v kapalné formě. Poté následovala chůze kolem hnojiště, kolem svérázné rozhledny - pozorovatelny, kolem betonového podzemního objektu neznámého významu, až k další zastávce v lese. Zde jsme vyložili naše zásoby a nemálo jsme se opět posílili. A také jsme pořídili skupinové foto, abychom si ujasnili, kolik nás vlastně je. Pak naše dobrodružné putování pokračovalo, tentokrát zcela výjimečně bez zabloudění, k Prameni Juliánka. Tady jsme opět museli dočerpat živiny v různých formách, ba dokonce jsme mírně občerstvili i pána, který prováděl servisní úkony na malém jezírku u pramene, přičemž se rozhostila vědecká debata na téma směru točení víru ve vodě. Další cesta vedla směrem na obec Kozmice, avšak cestou jsme se ještě zastavili v přístřešku u cesty, opět za účelem doplnění energie. V obci Kozmice jsme dorazili k obydlí pana J.K., kde jsme byli pozvání dovnitř za účelem konzumace různých výborných poživatin, přičemž bylo samozřejmě realizováno i doplnění tekutin. Lehce jsme zhodnotili technické vynálezy pana majitele domu, např. zcela převratný způsob šetření elektrické energie pomocí kolíčků na prádlo na síťové šňůře, bezdrátově řízené radiátory, kontrolní světlo připomínající kontrolku "Pěredača iďot", atd. Poté jsme vyrazili na poslední část túry, a to do místního hostince "U krokodýla", kde jsme jim významně zvedli průtok piva oproti běžnému dennímu průměru. A pak, časem, již následoval rozchod a rozjezd do našich domovin, kam doufám všichni úspěšně dorazili. Na obrázky z akce se můžete podívat zde .

V sobotu 18.8.2018 jsme vyrazili s Marcelem na Lysou horu, tentokrát z Visalají, což má výhodu v jejich dosti vysoké nadmořské výšce. Šlo se výborně, počasí nám přálo, fajn jsme pokecali. Cesta na LH je samozřejmě velmi záludná, tak jsme v jednom místě museli zapnout navigaci a přesvědčit se, zda jsme nesešli z cesty... Nesešli. Nahoře kupodivu nebyly tentokrát žádné velké davy lidí. Poseděli jsme a občerstvili jsme se na terase Bezručovy chaty, bohužel bez pivečka - oba jsme byli autem... Cestu dolů jsme lehce modifikovali odbočením zkratkou směrem na Zlatník, což bylo o hodně kratší, ale klesání bylo místy velmi prudké. Nakonec jsme se ještě stavili na lehké občerstvení v areálu U Bobra v Raškovicích. Fotky naleznete tady.

V sobotu 1.12.2018 byl realizován další díl úspěšného seriálu "Výstup na Lysou horu s kufrem". Jak již tento tradiční název napovídá, výstup bývá (a většinou i je) spojen s kufrem či jiným netradičním zavazadlem, se kterým se alespoň někteří z účastníků trmácejí na oblíbený vrchol. I tentokrát bylo tradici učiněno zadost a jeden účastník realizoval výstup s estetickým kufříkem. Start předmětné akce byl lehce rozsynchronizován, ale v první zatáčce první již vyrazivší účastníci počkali na opozdilce, načež proběhlo setkání celého družstva a bylo provedeno společné foto. Cestou bylo uskutečněno několik nutných zastávek, zejména za účelem doplnění živin, a to hlavně tekutých a vysoce energetických. Účast byla tentokrát lehce slabší, vyrazilo nás pouhých 6 vysokohorských turistů, ale zato úspěšnost dobytí vrcholu byla 100 % - dorazili jsme všichni! Po fotografování u vrcholového pylonu jsme chtěli navštívit Bezručovu chatu, ale tam bylo obsazeno asi na 200 %, tak jsme malé občerstvení provedli v sousední, velké, málo sympatické velechatě zvané Marathon nebo tak nějak. Zde se pak naše družstvo již rozdělilo a sestup z kopce proběhl po skupinkách. Fotografie z akce naleznete zde .

V sobotu 29.12.2018 se uskutečnil další díl úspěšného seriálu, letos nazvaného "Vstrječa 2018". Příprava události proběhla bez problému, termín byl stanoven a potvrzen. Přeprava účastníků na místo konání rovněž se rovněž zdařila, a tak jsme se v brzkých ranních hodinách uvedeného dne začali postupně scházet. První skupinka v Hlučíně na autobusovém nádraží, poté další účastníci v blízkosti náměstí tamtéž, přičemž proběhlo první kolo aplikace posilujících nápojů. Následně jsme se vydali pomocí pěšího přesunu na kótu Polosat, kde nás již očekávali další členové našeho týmu, a to včetně provozovatele evakuačního vozidla, které bylo připraveno nás posléze vyzvednout a přepravit na jiné místo. Po občerstvení kapalnou i pevnou stravou a prohlídce vývojové a realizační laboratoře na kótě Polosat jsme vyrazili do nehostinného venkovního prostředí, nevlídného počasí nedbaje. Počasí se však celkem umoudřilo a trocha mírného deštíku nemohla naše turistické nadšení zastavit, ba ani zbrzdit. Výlet pokračoval oblíbenou a léty již ověřenou trasou, po cestách schůdných i méně schůdných, kolem dýmajícího hnojiště, lesními cestičkami k první venkovní zastávce v lesním prostoru. Zde jsme mohli obdivovat krásně ozdobené vánoční stromky. Rovněž na tomto místě proběhlo společné fotografování celé naší turistické skupinky. Samozřejmě jsme se zde opět posilnili, protože cesta byla náročná a vysilující. Další zastávka na naší trase byla u známého Pramene Juliánka. Tady kromě dalšího občerstvení proběhlo setkání se dvěma turistkami, jedna z nich s námi "dala po štamprli", přičemž to prý byly autorky a realizátorky vánoční výzdoby stromečků v tomto místním lese. Od Juliánky naše túra pokračovala již po zpevněné cestě do obce Kozmice, kde jsem opět "zakotvili" v domě zvaném U Kuklů. Tady jsme se snažili sníst a vypít všechno přichystané občerstvení a nápoje. Toto se nám nepovedlo, přichystáno toho bylo mnoho a ve velmi výborné kvalitě a rozmanitosti, za což zejména paní Kuklové velmi děkujeme! Poté se naše skupinka již rozdělilo na družstvo "Hošťálkovice", které odjelo evakuačním vozidlem do jmenované obce, a na družstvo "Kozmice", které zakončilo tuto úspěšnou akci posezením v místním hostinci U Krokodýla, kde ještě došlo ke konzumaci několika nápojů značky Ostravar. Nakonec již následovalo rozloučení a rozvoz přespolních účastníků do svých domovin.
Akce byla jako vždy velmi povedená a nyní nezbývá než se těšit na další ročníky této kulturní, společenské, turistické a vzdělávací akce! Na fotografie můžete nahlédnout tady .

V rámci pokračování akcí "Vstječa" byla v sobotu 4.5.2019 uskutečněna akce "Výstup na haldu Ema", včetně poznávání okolí tohoto pozoruhodného místa. Sraz účastníků byl na mostu Miloše Sýkory přímo u sochy jmenovaného Miloše. Po úvodním přípitku jsme se vydali na protější stranu řeky, kde jsme sestoupili až k nově budované stezce podél řeky. Došli až k hradní lávce, po ní jsme opět přešli přes řeku. Prošli jsme kolem Slezskoostravského hradu, kam jsme ale nevstoupili, bo se tam musí platit vstupné... Cestou probíhaly další přípitky. Pak naše kroky směřovaly přes slezskoostravský hřbitov (ne z nějakých pietních důvodů, ale protože je to kratší cesta) směrem k Trojskému údolí, které jsme ale obešli. Pak jsme již neochvějně zamířili po lesní cestičce vzhůru k vrcholu jednoho z nejvyšších míst v Ostravě, na haldu Ema. Tato halda je stále činná (skoro jako činná sopka), vydává teplo a místy i smrádek po uhlí, hořícím uvnitř haldy. Bohužel ty nejatraktivnější místa, jako vývěry smradlavých a teplých výparů a místa s horkými kameny, byly cíleně zasypány velkou hromadou kamení, ať z toho prostě návštěvníci nic nemají (ne, je to prý z bezpečnostních důvodů, aby tam někdo hodinu nečmuchal ty plyny a neudělalo se mu mdlo...). Na vrcholu jsme se lehce občerstvili, zhotovili společné foto a po nějaké době rozhlížení se po širokém okolí jsme zahájili sestup z výšin, do parku a následně zpět do blízkosti mostu M.S. Nakonec byla provedena přeprava části účastníků k hostinci U Dlouhých, kde akce ještě zajisté pokračovala. Fotky naleznete zde .

V sobotu 15.6.2019 jsem se vydal zcela sám na oblíbený výšlap z obce Řeka na Javorový vrch. Cesta vede většinou v lese, stoupání je přiměřené, a tak i přes jinak panující vedro se šlo velmi dobře. Po dosažení vrcholu jsme se v místním restaurantu mírně osvěžil nealko nápoji známé tuzemské značky a brzy jsem se vydal na cestu zpátky. Tuto cestu jsem si zpestřil jejím prodloužením přes Velký Javorový. Následující sestup nebyl příliš pohodlný a snadný, jde se po kamenité cestě a často dochází k podklouznutí, ale vše nakonec dopadlo dobře. Žádná významná fotodokumentace z tohoto výletu nebyla pořízená...

V sobotu 10.8.2019 jsem se vydal na náročnou túru přes druhý a třetí nejvyšší vrchol v Moravskoslezských Beskydech - na Smrk a Kněhyni. Vyšel jsem z Ostravice (420 m.n.m.) a po krátkém průchodu obcí jsem začal stoupat lesními cestami směrem k vrcholu. Některé části cesty byly velmi strmé a kamenité, ale dalo se to zvládnout. Po 2,5 cesty jsem dorazil na vrchol Smrku (1276 m.n.m.). Nahoře bylo dost turistů, mnozí z nich se zabývali sběrem a pojídáním borůvek, které se zde nacházely ve velkém množství. Po chvilce jsem vyrazil dál, směrem do údolí Horní Čeladné. Z rozcestí U Kapličky (514 m.n.m.) jsem se vydal směrem na Kněhyni. Cesta byla z počátku velmi dobrá, ale hodně strmá. Od rozcestí Malá Stolová se pohodlná cesta změnila na lesní cestu, místy hodně kamenitou, takže bylo nutno jít dost opatrně. Došel jsem do sedla Kněhyně a odtamtud jsem se vydal na závěrečné lehké stoupání, na samotný vrchol Kněhyně. Ten se nachází v rezervaci, kam není vstup povolen, ale vydal jsem se tam. V této oblasti tu vypadá jako v pralese, je tam hodně popadaných stromů, vysoká tráva, takže chůze je problematická. Na vrchol Kněhyně (1257 m.n.m.) jsem dorazil po cca 7,5 hodinách od začátku túry. Po krátké zastávce jsem se vydal na zpáteční cestu. Cesta z kopce ubíhala dobře, až na velmi prudký a kamenitý sestup lesem pod chatou Leopoldka. Po absolvování tohoto prudkého sestupu jsem zvolil chybnou cestu a trošku jsem zabloudil, ale nakonec jsem našel správnou cestu do cíle mé cestu, do Kunčic pod Ondřejníkem. Do tamního pivovárku Ogar (475 m.n.m.) jsem s velkou úlevou vstoupil po téměř 10,5 hodinách cesty - celou tuto dobu jsem si ani jednou nesednul a měl jsem jen dvě 10-minutové přestávky. Celá trasa měřila asi 33 km. V hospůdce jsem si samozřejmě dal pár zasloužených piveček, domů mne pak Michal zavezl autíčkem. Na fotky se můžete podívat tady .
Jsem moc rád, že jsem tuto pro mne náročnou túru zvládl bez podstatných problémů a už pomalu plánuji další nějakou podobnou náročnější akci. Ale kdy a kam to bude, to zatím nevím...

V sobotu 30.11.2019 jsme, po menší organizační nejistotě, znovu vyrazili na oblíbenou a po dlouhá léta opakovanou akci "Výstup na Lysou horu s kufrem". Na startovní pozici, stejné jako v předchozích letech na parkovišti "U trafa" na Ostravici, se nás sešlo nemalé množství, počet účastníků dosáhl dvouciferného počtu (ano, bylo nás 10). Po realizaci společného fota jsme vyrazili vzhůru po obvyklé trase. V protisměru nás míjelo velké množství chodců, běžců i jinak se pohybujících lidí. Ten jiný způsob pohybu dolů byl většinou pomocí klouzání, protože zejména v horních partiích vysokohorské turistické magistrály byl povrch velmi kluzký, což působilo všem pohybujícím se jedincům větší či menší potíže (většinou dosti velké). Po dosažení vrcholu hory a fotografiích u vrcholového pylonu jsme se odebrali do velkohostince zvaného Maraton, kde nás již čekali první dorazivší z našeho družstva. Po malém občerstvení proběhl krátký meeting (dříve známo jako "porada"), kde jsme se shodli, že sestup stejnou trasou směrem na Ostravici by byl pro nás příliš riskantní a nebezpečný a že se chceme vrátit do svých domovin vcelku a bez nutného seznámení se s prací Horské záchranné služby. Proto jsme se zpátky z vrcholu vydali po žluté trase směrem k hrázi přehrady Šance. Tato cesta bylo rapidně bezpečnější, i když velmi kluzká místa se zde taky vyskytovala. Po dosažení cíle cesty u přehrady na nás již čekal se svým automobilem nejrychlejší účastník akce Rosťa, načež jsme se pomocí několika automobilových přesunů "posbírali" všichni a odjeli do svých (nebo jiných) domovů.
Netradiční zavazadlo, konkrétně sympatický mírně historický kufr přírodní barvy, byl v našem horském družstvu přítomen pouze jeden, což však vůbec nesnížilo kvalitu realizované akce. Všichni přítomní jsme se shodli, že se již těšíme na další ročník této oblíbené turisticko - společenské akce. Fotodokumentaci můžete shlédnou zde .

V sobotu 28.12.2019 jsme se opět sešli za účelem realizace oblíbené, téměř každoročně pořádané společensko - turistické akce "Vstječa 2019". Počet účastníků se od ranních hodin zvětšoval aditivním neboli přilepovacím způsobem - z výchozí stanice spoje MHD ještě v moravské části Ostravy vyrazil Jirka, k němu se již v oblasti zvané Prajzsko postupně zmíněným aditivním způsobem přidávali Mirek, poté Honza a Vašek, následně při průchodu městem Hlučín jsme potkali Honzu. Tato úvodní část družstva se prodírala v silném mrazivém větru vpřed, přičemž když najednou vítr ustal, prohlásil Mirek duchapřítomně "Tady by to šlo!", což znamenalo pokyn k prvnímu přípitku, který byl samozřejmě ihned realizován. Načež se nám více rozproudila krev a pokračovali jsme až na známou a na této akci klíčovou kótu Polosat. Zde nás již očekávali další dva účastníci - Jura a Jura. V teple vyhřátém a bezvětrném úkrytu zvaném garáž jsme se posilnili kávičkou a gořalkou. Po krátkém nabrání sil jsme opět vyrazili do nevlídného venkovního prostředí. Další občerstvovací zastávka proběhla na místě U křížku. Poté jsme pokračovali v urychlené chůzi již po přírodních cestách, přičemž po vstupu do lesního porostu již přestal dout nepříjemný vítr. Následovala zastávka U obrázku, kde jsme se opět lehce občerstvili, tentokrát kromě kapalné formy proběhla i konzumace přinesených zásob jídel a pochutin. Po vyhotovení společné fotografie jsme vyrazili směrem k bodu zvanému Pramen Juliánka. Dva členové našeho teamu se rozhodli dočasně se oddělit od hlavního pelotonu a pro přesun zvolili alternativní cestu. My konzervativní účastníci jsem neměnili léta zavedené zvyky a k Juliánce jsme dorazili obvyklou náročnou lesní cestou. Zde se naše poddružstva opět setkaly, což bylo samozřejmě náležitě oslaveno opět jídlem a pitím, jehož jsme stále měli nemalé zásoby. Na Juliánce bylo rušno, toto známé místečko navštívily i další skupinky turistů. Další trasa našeho pochodu směřovala k obci Kozmice, na jejímž okraji jsme opět provedli slavnostní přípitek. Stejně tak jako u všech ostatních přípitků jsme se našemu okolí přresentovali hromadným popěvkem "Hoch meine liebe!". Po krátkém průchodu částí jmenované obce jsme dorazili na kótu zvanou U Kuklů, kde nám již paní Kuklová přichystala bohaté občerstvení, složené z velkého sortimentu a velkého množství různých druhů dobrot. Po odpočinku v tomto útulném příbytku jsme se vydali na závěrečnou část naší náročné túry, a to do místního hostince U krokodýla. Cestu jsem si jako obvykle mírně zkrátili průchodem přes místní hřbitov. V hostinci proběhla konzumace čepovaných piv různých značek, ke konci našeho pobytu proběhla ještě konzumace známé lihoviny zelené barvy. Načež jsme se postupně navzájem rozloučili a vydali jsme se různými cestami, většinou z pomoci známých a příbuzných, již do svých domovin.
Letošní akce byla opět velmi přínosná, kulturně i společensky vydatná. Také turistická stránka akce byla zdárně zvládnutá, o čemž svědčí fakt, že jsem ani letos na této krkolomné cestě nezabloudili. Takže třikrát hurá a už se těšíme na další ročníky této tradiční události. Fotografie naleznete tady.

V sobotu 6.6.2020 jsem se vydal na středně náročný výstup na Javorový vrch u vysílače, opět po oblíbené cestě z obce Řeka. Šlo se výborně, počasí bylo optimální, výstup trval asi 1:40 hod. Těsně před vcholem se objevila komplikace z důvodu těžby dřeva, část značené turistické cesty bylo nutno obejít strmým výstupem na vyšší lesní cestu (a při zpáteční cestě obdobně). Z vrcholu byl krásný výhled, včetně vzdálenějších hor na Slovensku. Některé směry výhledu jsou však již hodně zakryté intenzivně rostoucími stromy. V místní hospůdce jsem krátce poseděl u osvěžujícího nealko nápoje a poté jsem vyrazil stejnou cestou zpět. Informační foto z dosažení vrcholu jest tady. 

V sobotu 4.7.2020 jsme v brzkých ranních vyrazili se Šárkou na Lysou horu. Pár fotek a komentářů je zde.

V neděli 12.7.2020 jsem se vydal opět na vrchol Lysé hory, tentokrát sám. Vyrážel jsem z Ostravice od nádraží již kolem 5:30 . Šlo se docela dobře a i přes tuto brzkou hodinu jsem na kopec nestoupal sám. Na vrchol jsem vystoupal za 2:15 hod. Vrcholové restaurace se otevíraly až v 8:00, tak bylo nutno na zasloužené občerstvení chvíli počkat. Po realizaci občerstvení (párky a 2 kofoly, stejně jako před týdnem) jsem se vydal zpátky dolů, ale to už mne míjely doslova davy turistů. Z túry bylo pořízeno pouze vrcholové foto.

V sobotu 8.8.2020 jsem, podobně jako před pár týdny, vyrazil brzy ráno na oblíbenou Lysou horu. Z Ostravice jsem opět odcházel kolem 5:30, cesta vzhůru byla tentokrát, alespoň z počátku, téměř liduprázdná. Na vrchol jsem vystoupal za 2:10 hod. Dole na Ostravici, v údolí u řeky, byla teplota kolem 13 st.C., ale po krátké době výstupu již znatelně stoupala, a na vrcholu hlásila před 8. hod. ranní tamní meteostanice teplotu téměř 18 st.C. Počasí bylo krásné, slunečno a mírný větřík. Restaurace Bezručova chata poskytla opět kýžené občerstvení, bohužel z důvodu výpadku elektřiny nebyly k dispozici oblíbené párečky, tak jsem se posilnil čočkovou polévkou - ta byla uvařená ještě před výpadkem proudu. Následně bylo zkontrolováno, že v objektu vysílače a na meteorologické stanici běží dieselagregáty. Sestup zpět proběhl poměrně rychle, trval pouhých 1:30 hod. Z akce jest pořízeno opět jen jedno foto, samozřejmě přímo z vrcholu hory.

V sobotu 22.8.2020 jsem v dlouho plánovaném termínu vyrazil na mou velkou túru, na druhý a první nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd - na Smrk a Lysou horu. Během července a srpna jsem byl již 3x na Lysé hoře, což jsem bral jako přípravu na tuto akci.
Z Ostravice, z parkoviště u nádraží ve výšce 418 m.n.m., jsem vyrážel v době východu slunce, cca v 5:45, na vrcholky hor právě začínalo svítit ranní sluníčko. I když byla ranní teplota kolem 15 st.C., na Ostravici foukal silný vítr a bylo nutno si přiobléct teplou mikinu. Začal jsem stoupat po zprvu pohodlné cestě, po krátké chvíli jsem si mikinu opět sundal. Cesta směrem k vrcholu Smrku poté procházela lesem, bylo nutno překonat lehce rozvodněný Bučací potok, ale zatím byla dosti dobrá. Poté ovšem, v části před rozcestím Smrk - sedlo, je cestička tvořená většími a menšími balvany, jde se po ní velmi špatně a je nutno trochu přemýšlet, kam šlápnout. Od zmíněného rozcestí již dále cesta pokračovala lesem až na vrchol Smrku ve výšce 1276 m.n.m. Tato část cesty mi trvala 2:40 hod. Na vrcholu bylo jen pár turistů a byl krásný výhled, v dálce byly vidět i Jeseníky. Po krátké chvilce jsem se vydal zpět k rozcestí Smrk - sedlo, odtamtud jsem pokračoval po žluté značce cestou, kterou jsem zatím ještě celou nikdy neprošel, směrem k přehradě Šance. Tato část cesty byla celkem pohodlná, prudký sestup byl jen na malém kousku trasy. Na hráz přehrady ve výšce 535 m.n.m. jsem došel ze Smrku po 1:40 hod. Po přechodu hráze a vstupu do lesa jsem si udělal malou občerstvovací zastávku a snědl jsem půlku připravené svačinky. Pak jsem již začal stoupat směrem na Lysou horu, přičemž v prudších částech tohoto výstupu jsem již v nohách cítil nemalou únavu z výstupu na předchozí vrchol. Ale cesta nebyla stále prudká, část cesty byla naopak téměř rovná i mírně klesající, tak zde jsem zase nabral rychlost a pozitivní myšlenky. Po zhruba 3 hodinách cesty od hráze přehrady jsem dorazil na vrchol Lysé hory ve výšce 1323 m.n.m. Byl jsem velmi šťastný, že už jsem na tomto místě! Na vrcholu bylo docela hodně lidí, ani se mi nechtělo navštívit restaurační podniky, tak jsem se pouze usadil venku ve stínu na lavičce a v klidu jsem dojedl zbytek mé svačiny a občerstvil jsem se nesenými minerálkami. Po asi hodinovém odpočinku jsem vyšel na závěrečnou část cesty směr Ostravice, což jsem absolvoval za zhruba 1:40 hod. Část této cesty je proti předchozím létům velmi kamenitá, což zřejmě způsobily letošní vydatné deště.
Na túru jsem byl pořádně vybaven - měl jsem s sebou 3x 1,5 litru pití, velkou svačinu, mikinu i lehkou bundu, sluneční brýle, dostatek toaletního papíru, 2 mobily se 3 SIM kartami, 10 Ah powerbanku, foťák a k němu malý stativek, čelovku včetně náhradních baterií, atd. Část z tohoto vybavení jsme nevyužil, ale je to lepší, než aby něco chybělo.
Celá túra, včetně hodinové přestávky na LH, mi trvala celkem 11 hodin, délka trasy je asi 30 km, celkové převýšení (2x nahoru a dolů) 3292 m. Jsem rád, že se mi tento můj plán podařilo uskutečnit, dokonce jsem si nepřivodil žádný úraz a můžu stále pohybovat bez problému všemi končetinami, což při mých některých předchozích náročných horských túrách ne vždy tak dopadlo. Fotky naleznete zde.

V neděli 4.10.2020 jsem se opět vydal na můj oblíbený výstup na Lysou horu. Šel jsem sám, jako v těchto případech obvykle z Ostravice od nádraží, ale tentokrát z důvodu silného ranního deště až během dopoledních hodin. Počasí bylo příznivé, většinou mlha a silný vítr, pršelo jen krátce. Výstup proběhl úspěšně a vrcholu bylo dosaženo za 2:15 hod. V obvyklém hostinci v Bezručově chatě jsem si dal obvyklé párečky a 2 kofoly, což už je rovněž takový standard. U stolu jsem se bavil se skupinkou turistů, se kterými jsem po skončení konzumace a posezení vystoupil ještě jednou k vrcholovému pylonu, kde jsem provedl jejich společné fotografování za pomoci jejich mobilů. Sestup opět proběhl úspěšně, trval cca 1:45 hod. Obvyklé vrcholové foto jest zde.

Hore zdar!

hlavní stránka