Vstrječa 2019

V sobotu 28.12.2019 jsme se opět sešli za účelem realizace oblíbené, téměř každoročně pořádané společensko - turistické akce, známé pod již tradičním názvem Vstječa. Počet účastníků se od ranních hodin zvětšoval aditivním neboli přilepovacím způsobem - z výchozí stanice spoje MHD ještě v moravské části Ostravy vyrazil Jirka, k němu se již v oblasti zvané Prajzsko postupně zmíněným aditivním způsobem přidávali Mirek, poté Honza a Vašek, následně při průchodu městem Hlučín jsme potkali Honzu. Tato úvodní část družstva se prodírala v silném mrazivém větru vpřed, přičemž když najednou vítr ustal, prohlásil Mirek duchapřítomně "Tady by to šlo!", což znamenalo pokyn k prvnímu přípitku, který byl samozřejmě ihned realizován. Načež se nám více rozproudila krev a pokračovali jsme až na známou a na této akci klíčovou kótu Polosat. Zde nás již očekávali další dva účastníci - Jura a Jura. V teple vyhřátém a bezvětrném úkrytu zvaném garáž jsme se posilnili kávičkou a gořalkou. Po krátkém nabrání sil jsme opět vyrazili do nevlídného venkovního prostředí. Další občerstvovací zastávka proběhla na místě U křížku. Poté jsme pokračovali v urychlené chůzi již po přírodních cestách, přičemž po vstupu do lesního porostu již přestal dout nepříjemný vítr. Následovala zastávka U obrázku, kde jsme se opět lehce občerstvili, tentokrát kromě kapalné formy proběhla i konzumace přinesených zásob jídel a pochutin. Po vyhotovení společné fotografie jsme vyrazili směrem k bodu zvanému Pramen Juliánka. Dva členové našeho teamu se rozhodli dočasně se oddělit od hlavního pelotonu a pro přesun zvolili alternativní cestu. My konzervativní účastníci jsem neměnili léta zavedené zvyky a k Juliánce jsme dorazili obvyklou náročnou lesní cestou. Zde se naše poddružstva opět setkaly, což bylo samozřejmě náležitě oslaveno opět jídlem a pitím, jehož jsme stále měli nemalé zásoby. Na Juliánce bylo rušno, toto známé místečko navštívily i další skupinky turistů. Další trasa našeho pochodu směřovala k obci Kozmice, na jejímž okraji jsme opět provedli slavnostní přípitek. Stejně tak jako u všech ostatních přípitků jsme se našemu okolí presentovali hromadným popěvkem "Hoch meine liebe!". Po krátkém průchodu částí jmenované obce jsme dorazili na kótu zvanou U Kuklů, kde nám již paní Kuklová přichystala bohaté občerstvení, složené z velkého sortimentu a velkého množství různých druhů dobrot. Po odpočinku v tomto útulném příbytku jsme se vydali na závěrečnou část naší náročné túry, a to do místního hostince U krokodýla. Cestu jsem si jako obvykle mírně zkrátili průchodem přes místní hřbitov. V hostinci proběhla konzumace čepovaných piv různých značek, ke konci našeho pobytu proběhla ještě konzumace známé lihoviny zelené barvy. Načež jsme se postupně navzájem rozloučili a vydali jsme se různými cestami, většinou z pomoci známých a příbuzných, již do svých domovin.
Letošní akce byla opět velmi přínosná, kulturně i společensky vydatná. Také turistická stránka akce byla zdárně zvládnutá, o čemž svědčí fakt, že jsem ani letos na této krkolomné cestě nezabloudili. Takže třikrát hurá a už se těšíme na další ročníky této tradiční události.